Svíčka či svíce je jednoduchý zdroj světla, používaný už od starověku. Funguje na principu přeměny chemické energie vázané v tuhém těle svíčky na světelnou energii.
Skládá se z těla svíčky, knotu a případně kalíšku.
Tělo je vyrobeno z hořlavého materiálu a bývá obvykle válcovitého tvaru. Může mít i jiný rotačně souměrný tvar, třeba tvar kužele apod. Používají se ale i tvary jehlanu, hranolu či zcela nepravidelné tvary, ty se vyskytují zejména u tzv. ozdobných svíček.
Uprostřed těla svíčky je vložen hořlavý knot. Užívá se včelí vosk, parafín, stearin, svíčkový gel, lůj (popřípadě jiný tuhý tuk - třeba rybí či velrybí). Knot je obvykle vyroben z rostlinného textilního materiálu. Svíčka byla až do objevu petroleje, svítiplynu a elektrických osvětlovacích těles jedním z nejdůležitějších umělých zdrojů světla (vedle loučí, pochodní, olejových lamp).
Pro osvětlování větších prostor bylo potřeba vždy mnoha stovek až tisíců svíček, které byly umísťovány do svícnů. Svícny jsou zvláštní podstavce respektive držáky svíček a jsou používány především z bezpečnostních důvodů jako ochrana před požárem a opařením osob horkým voskem.
